Inovativní, flexibilní a tržně orientovaní – takto bychom dnes označili hranické a ašské textilní fabrikanty. „Šátky“ od hranických tkalců našly už na začátku 19. století strhující odbyt v celé Evropě. Okolo roku 1820 mělo vícero firem svou prodejnu ve Vídni. Ve chvíli, kdy v dámské módě triumfálně zvítězil klobouk nad šátkem, začalo se vyvážet na nové exportní trhy v Turecku, Orientu, Indii, jižní Africe, střední a jižní Americe.

K průkopníkům uměleckého tkaní patřila i rodina Georga Michaela Reue, který se roku 1765 přestěhoval ze středních Frank do Hranic. Roku 1833 přinesli jeho dva synové a jeho vnuk ze svých vandrů po světě do svého rodiště žakárový tkací stroj, čímž se postarali o kontinuální rozvoj. K Reuovi se roku 1787 přidal tovaryš Johann Christian Hollerung ze Schönbergu v Sasku, vynikající návrhář. Spolu vytvořili vzácné a raritní šátky a mušelíny s mnohobarevnými motivy. Ve Vídni byl prodejem pověřen nejspíše jmenovec Johann Christoph Hollerung – Ašák, který se z obyčejného tkalcovského tovaryše vypracoval až na obchodníka.

Těžký život obyčejného tkalce zažil, jako stovky dalších na Ašsku, na vlastní kůži. Zajištění existence nabízela příslušnost k cechu, který regulova ovaryšské smlouvyzabraňoval nekalému podnikání nebo podporoval vdovy a sirotky svých bývalých členů. V Aši založili tkalci svůj cech už v roce 1652. O 180 let později se osamostatnili tkalcovští mistři z Hranic a Podhradí, když si založili vlastní cech.

Jedním z největších průmyslníků ašského okresu byl v této době hranický tkalcovský fabrikant Johannes Künzel, který vlastnil i jednu přádelnu. Další založil roku 1826 v Novém Rybníku, jejíž vedení předal svým zeťům Karlu a Johannu Schündlerovým. Přádelna bavlny zůstala po dlouhou dobu nejvýznamnějším podnikem tohoto druhu na Ašsku a byla první továrnou, kde se zavedl parní stroj. O jejím rozmachu a modernizaci ve 20. století vypráví Ludwig Wagner, který zažil 30 let z historie této továrny.